Druhej zápis do blogu. Tady teprve končí veškerá sranda. Něco
si založit, rozvrtat, rozpatlat, to umí každej. Ale vrátit se k tomu,
pokračovat, navazovat a rozvinout – to už vyžaduje něco víc. Jasně, že to platí
i u vztahů, ale tuhle svoji káď másla na hlavě teď radši rozebírat nebudu... ;-)
Druhá knížka od autora, druhá deska od kapely, druhý setkání
s někým, podruhé tohleto, podruhé támhleto – to jsou ty pravý zlomový
chvíle.
Proto lidi tak rádi vzpomínají na svoje „poprvé“. Protože to
je pohodička. Protože většinou o nic nejde. Snad jen s výjimkou toho, když
někdo poprvý umře.
Když jsem šel poprvé do školy... Když jsem k Vánocům
dostal první koloběžku... Když jsem měl první rande...
Nikdo neřeší, že celej
zbytek školní docházky ho jebala neurotická úča, že na koloběžce si pak namlel
tak, že si vyrazil dva přední zuby a že už nebylo žádný druhý rande.
Tak uvidíme, jak to bude v tomhle případě. Pořád ještě
zbývá pěkná zásobička různejch potřetí, počtvrté, popáté, posedmdesátéosmé,
který se můžou podělat...
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat