Na posledním čtení svojí poezie v Jiným kafi jsem se
o sobě, když doba pokročila a několik evidentně literárně vzdělanejch intoušů
získalo patřičnou hladinku, dozvěděl pár zajímavejch věcí:
Například že k jazyku přistupuju precizně jako
chirurg a můj tvůrčí proces je fascinující (netušil jsem, že to moje
vychrstnutí případně vyblití něčeho na papír je „tvůrčí proces“)
Že píšu zenový básničky (a to jsem si myslel jenom, že nový...).
Že jsem se určitě inspiroval Karlem Havlíčkem Borovským
(i když jsem od něho za svůj život nepřečetl jedinou řádku)
Že posouvám hranice „sémantického diferenciálu“ (ať už to
k čertu znamená cokoli)
A nakonec jsem se dozvěděl, že zachraňuju civilizaci,
protože nutím lidi nahlížet pod povrch pojmů.
To je nářez...
Tak to bych od jednoho jinak celkem pohodovýho večera
v mrňavý literární kavárničce na Žižkově fakt nečekal.
Teď abych kvůli tomu snad šel shánět trikot supermana, spidermana
nebo nějakýho jinýhomana...
Anebo aspoň načmárat na kousek papírku nějakou novou –
nebo zenovou - básničku:
Sémantika
už mi tyká
však
romantika přitom
v koutě
pyká
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat