čtvrtek 24. března 2016

Pohlreichovy (jídelní) orgasmy



Záběr:
Velkej Kuchař u stolu v zaplivaný nounejmový restauraci. Netrpělivě čeká. Vezme ze stolu připravenou vidličku a přiblíží ji k očím. S výrazem ošklivosti ji rychle pokládá zpátky. Konečně mu nesou jídlo. Vyklepaná servírka před něj klade talíře s místníma specialitama. Velkej Kuchař do nich začne nípat, tu a tam něco napíchne na vidličku, donese to k ústům, očichá to a pak se znechuceným výrazem položí zpátky. Když se potom konečně odhodlá jedno sousto pozřít, vytřeští oči a okamžitě ho vyplivne zpátky na talíř. Vypadá, že se každou chvíli pozvrací...

Jinej záběr:
Velkej Kuchař právě ve svý Velký Kuchyni dokončil svůj Velkej Pokrm. Udělá nějaký závěrečný úpravy, posype ho nějakou Děsně Drahou Ingrediencí a pak už do toho zaboří svoji Dokonale Vycíděnou Vidličku. Sotva to sousto vloží do úst, po tváři se mu rozlije tak blaženej výraz, jako kdyby právě prožíval ten největší orgasmus svýho života.

Proč o tom vlastně píšu? Protože posledně, když jsem v televizi zahlídnul pořad tohohle Velkýho Kuchaře, došlo mi, jak lidi vlastně k životu strašně potřebujou protiklad dobra a špatna. Jak odmítaj svět, ve kterým všechno prostě jenom je – to nestačí. Musí bejt to dobrý a to špatný, jinak to neplatí. A všechno to musí bejt jasně definovaný, natřený jasnejma křiklavejma barvama. Karkulka a vlk. Popelka a macecha. Batman a Joker, Krteček a kalhotky...

A tak nejsnadnější způsob, jak v sobě vyvolat pocit, že něco je super, je vytvořit jako protiváhu něco, co je úplně blbý, nebezpečný, hnusný, škodlivý. Ukázat na to prstem a zaječet, rozmlátit to nebo se z toho poblejt aby to všichni ostatní viděli.

A hlavně to musíme neustále sami sobě i druhejm vtloukat do hlavy, aby nás ani na zlomek vteřiny nenapadlo, že by třeba to jídlo v tý nounejmový restauraci vlastně nemuselo bejt zas až tak špatný, že salát je sice trochu povadlej a řízek malinko tužší, ale hlad zažene úplně stejně jako kaviár nebo nějaká snobácká italská šunka napíchnutá na mahagonovým prkýnku.

A taky že až to projde zažívacím traktem Velkýho Kuchaře, bude z toho úplně stejný hovno, jako z toho tuhýho řízku se salátem...

:-)


Žádné komentáře:

Okomentovat