pátek 28. října 2016

Déjà (možná) vu



Tak dost. Myslel jsem si, že se tady politikou zabývat nebudu, ale tohle se fakt už nedá. Tohle déjà vu z doby předlistopadový je příliš silný.

Je mi tohohle národa líto. Je jako týraná ženská – roky žila s despotou, kterej jí mlátil a ponižoval. Řízením osudu se jí podařilo od něj osvobodit, ale ta euforie netrvala dlouho. Zalekla se toho, že by měla stát na vlastních nohou a při nejbližší příležitosti se nechala nalákat dalším týpkem, kterej jí sice nemlátí, ale udělal z ní kurvu. Dostává drahý šperky a luxusní hadry a za to se od ní očekává, že půjde s každým, kdo má prachy.

To Češi opravdu nemají větší hodnotu, než nějaká šlapka? To si od toho pasáka na Hradě opravdu nechají všechno líbit?

Déjà to možná ví, ale já ne. A proto to jdu za chvíli zjistit na Staromák. Snad nás tam bude víc, než když je slevová akce v Tescu...

Tak nashledanou tam.

Nebo v policejním antonu ;-)


úterý 19. července 2016

Nous sommes IS aneb My jsme všichni Gogo



Má to dobře vymyšlený, ten Islámskej stát. Kdekoli na světě nějakej frustrovanej magor něco provede, hned se honem rychle přihlásej k zodpovědnosti a je vymalováno. 

Samozřejmě všichni hodní lidé tohoto světa okamžitě přispěchají s prohlášením, že oni jsou... (Charlie, Paříž, Nice, Mice, Malešice...), vrazí si na facebook fotku s trikolórou (nebo podle situace bikolórou, monokolórou nebo naopak kvadrukolórou) a svět se nám krásně zjednodušuje na My a Oni, ať už je kdokoli z toho cokoli.

Myslím, že je jen otázka času, kdy se IS začne hlásit i k akcím jinýho druhu:


V paneláku neteče voda – k zodpovědnosti se přihlásil IS.


Vašemu dítěti ukradli na pískovišti lopatičku – provedl to statečný džihádista z IS.


Kousli jste do rohlíku a mezi zuby vám zaskřípěl kamínek – stojí za tím IS!


Robotickej vysavač vám ožužlal ponožku – pokus o teroristickej útok IS (anebo vzpoura robotů).


Prší... zkurvenej IS!

Včera jsem na parkovišti u supermarketu málem přejel stařenku s nákupem ve vozíku. Mám teď strach. Jestli se k tomuhle činu přihlásí Islámský stát, už mě z toho nikdo nevyseká a já půjdu sedět... :-(

Alláhu, za bar!

;-)

pondělí 27. června 2016

Osranné známky

V záplavě reakcí na výsledek referenda v UK a fenomén Brexit  mě zaujala jedna kuriozita – v pátek 24.6. byla advokátem Štěpánkem na Úřadu průmyslového vlastnictví podaná žádost o ochrannou známku na slovo „czexit“. 

Nevím přesně, co to v případě schválení znamená, ale představuju si, že od toho okamžiku kdokoli to slovo někde použije, bude to, jako kdyby si „vypůjčil“ sousedovu motorku, televizi, manželku... Buď mu to bude muset soused nejdřív výslovně dovolit (souhlas manželky ponechme stranou), nebo si za to nechat zaplatit (z toho, ehm, manželku taky raději vynechme) Jinak by to klidně mohl považovat za krádež.

Asi budu teď budu mít hodně neklidný spaní. Co když si někdo takhle nechá zaregistrovat třeba „dobrý den“? Nebo „dva rohlíky“? „Jedno pivo“?? „Východ slunce“??? „Sex“????

Anebo třeba nadávky? To už zadarmo a bez dovolení nikoho nepošleme ani do „prdele“?

Kurva! (představuju si, jak mi teď naúčtovali deset korun za použití patentovanýho slova...)

Jestli to takhle fakt dopadne, tak se z toho pos...

(vystavena faktura na 50,- Kč za opakované použití registrovaných tří teček...)


;-)


(mrkající smajlík, registrováno na subjekt Jan Žižka, sazba 120,- Kč.)


čtvrtek 26. května 2016

Poslední slova



Znáte ten pocit, když po tom, co někomu řeknete něco hnusnýho nebo negativního, následuje dlouhý ticho? Jakoby to poslední slovo zůstalo viset někde ve vzduchu. Jakoby začalo růst a prostoupilo všechno okolo. Jakoby do sebe nasálo všechnu energii, strhlo na sebe všechnu pozornost a znemožnilo existovat jakýmkoli jiným myšlenkám a slovům. Množí se jako virus a proniká do krve.

Člověk bezradně stojí, slovo mu rezonuje v hlavě – chtělo by se mu to ticho přerušit, přebít ho něčím jiným, ale nezmůže se na nic, nevydá ze sebe ani hlásku. Může to vést k tomu, že hodně dlouho neřekne nic... aspoň tomu dotyčnýmu, komu to původně bylo určený. A když to přežene, tak už třeba vůbec nikomu nikdy nic neřekne, protože ať se hne kamkoli, to poslední slovo ho všude bude následovat.

Tuhle moc samozřejmě nemá cokoli – třeba když na někoho zařvete: „Je za deset minut půl třetí!“, těžko to s ním nějak zamává.

Ale třeba: „Jdi do prdele!“, „Já tě nenávidím!“, „Mlč!“, „Proč jsi mi to udělal?“, „Hajzle!“, „Krávo!“... to je úplně jinej kalibr.

Jsou způsoby, jak to zachránit – třeba co nejdřív říct něco hezkýho a milýho, aby to přepláclo. Takový: „Miluju tě.“, „Promiň“, „Jsi úžasnej / úžasná“, „Já to tak nemyslel/a“ a tak mají obrovskou moc a tohle když zůstane viset ve vzduchu, tak to vůbec nevadí.

Ale když mezitím umřete – nebo ten druhej – je to v prdeli. S tím už pak nikdo nic nenadělá a to poslední blbý slovo tam zůstane navždycky, jako pomník vaší malichernosti až do konce světa.

Nejlepší by bylo nic takovýho nikdy neříkat. Ale to je asi docela nereálný. Jsme emocionální a na druhou stranu zaplaťpánbůh za to. Takže když už se to stane, radši si pospěšte s nějakým novým posledním slovem, než vám spadne na hlavu cihla a bude pozdě. 

A vůbec, říkejte pořád další a další slova - a neustále a bez přestání, až v tom bude takovej bordel, že žádný poslední slova prostě nebudou a basta!

Ehm...

Teď už jenom vymyslet, jaký poslední slovo napíšu sem – protože co kdyby už navždycky zůstalo viset mezi náma... 
 ;-)



úterý 3. května 2016

7 nejdebilnějších otázek, který můžete položit malíři

... a 7 nejinteligentnějších odpovědí, který na ně může dát


1) Co vás ve vaší tvorbě inspiruje?

Klika od záchoda asi, ne??


2) Kdy nejraději tvoříte?

Za tři minuty čtvrt na jedenáct během zimního slunovratu, ale jenom když venku je mlha a v dálce třikrát zahouká sova.


3) Jakou používáte techniku?

Příslušnou


4) Do jakého uměleckého směru by se vaše díla dala zařadit?

Kdyby tam bylo místo, dala by se zařadit do směru vpravo, vlevo, nahoru – a klidně i šikmo. Je nenáročná. Kam ji zařadíte, tam ji večer najdete.


5) Prodávají se vaše díla?

Hádejte. Kvůli čemu asi absolvuju tenhle pošahanej rozhovor?


6) Chtěl byste se umění věnovat profesionálně?

Rozhodně ne! Není pro umělce nic víc inspirujícího, než každej den vstávat v pět ráno, jet s dělňasama sockou do kolbenky, osm hodin tam nesmyslně řezat do nějakýho kusu plechu a pak úplně vygumovanej jet sockou zpátky do svýho jedna plus ká ká v paneláku.


7) Jaký je význam obrazu XY?

V tuhle chvíli správnej umělec zbrunátní, vstane, vrhne se na redaktora a uškrtí ho...


Tak co, ještě někdo se mnou chce někdy dělat rozhovor??

;-)



Jsou všude (2014)



neděle 10. dubna 2016

O filmech pro dospělé



Nevím, koho napadlo začít označovat určitou kategorii filmů jako „filmy pro dospělé“.
Nedávno jsem na to zase narazil, když nějakej bulvár vyfotil Velmi Pozdního Fauna Felixe Slováčka, jak slintá právě nad nějakou hvězdou „filmů pro dospělé“.

Já teda nevím, ale pro mě jsou „filmy pro dospělé“ spíš nějakej Bergmann, Montypythoni, Česká nová vlna, Francouzská stará vlna, Lynch nebo třeba Kurz negativního myšlení, než nějaký porno natáčený jedněma zastydlejma nadrženejma puberťákama pro jiný zastydlý nadržený puberťáky.

Problém je asi v tom, že se už nic nenazývá pravejma jménama. Skutečnost se někam vytrácí. Sex není sexem, porno není pornem, nácek není náckem, cikán cikánem, rozmazlenej spratek rozmazlenym spratkem, komoušskej diktátor komoušskym diktátorem a dement na hradě dementem na hradě...

Nevím, ale já bych to porno (co už se mu tak neříká) spíš zařadil spolu se všema kinematografickejma skvostama plnejma drog, proteinový svaloviny, botoxovejch ksichtů, krve, násilí, rychlejch aut, pomalejch výbuchů, lacinýho humoru a ještě lacinějšího sexu do kategorie „filmy pro děti a mládež“...

A tak, milé děti, hezky vyčistit zoubky a hajdy do postýlek. A než usnete, vymyju vám mozek pohádkou. Jakou byste si přály? Tu o tom, jak silikonem napěchovaná blondýna opíchá instalatéra? Nebo tu kde oplechovanej týpek s raketovým motorem v zadku zachrání svět před invazí přerostlejch roztočů? Nebo snad tu kde se pár magorů pořád někam žene v auťácích a kde explodujou snad i kelímky s jogurtem?

;-)