Dneska jedu do Prahy vlakem kolem Holešovic a jako každej
rok, i letos se tam chystá pro mě naprosto nepochopitelná a bizarní akce zvaná
Matějská pouť. A jak tak koukám okýnkem vlaku na ty v kýčovitejch barvách
vyvedený kolotoče, houpačky, vrtítka, odrážedla, padadla, kroutidla, lekadla,
zvracedla a bůhvícodla, dochází mi, jak je tahle společnost úplně posedlá
zážitkama.
Zážitek se selfie-tyčí, zaplacenej a patřičně sdílenej.
Jako by vlastně nic jinýho neexistovalo. Život se dělí na
okamžiky, kdy člověk má nějakej zážitek a na čas, kdy čeká na další.
Včera v televizi drmolil jeden hvězdičák pop-music o
tom, jak stojí za to si připlatit 250.000 za komfortní dovolenou někde v Tramtárii,
protože jedině tam ten zážitek stojí za to a je nejtramtáriovější ze všech
tramtárií.
Co je to vlastně zážitek a jakou hodnotu má? A nemá někdy
místo hodnoty spíš hovnotu?
Já vlastně pořád nevím. A závidím provozovateli kolotoče na
Matějský pouti, kterej v tom jasno má. Ta hodnota je vyvedená velkejma
černejma písmenama na bílý tabuli u brčálově zelenýho kolotoče s drakama a
Kingkongem uprostřed:
1 jízda (5 min.).......50,- Kč
Ještě, že moje jízda životem trvá dýl, než pět minut a je
zadarmo...
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat